Cesta do Hiroshimy, tedy nejdále na západ, kam jsme při naší návštěvě Japonska dostali, proběhla Hello Kitty Shinkanzenem (další ze splněných přání mé dcery...) a to v poklidu a pohodlí... Až na mou hysterii na nádraží Shin-Ósaka, kde jsem si myslel, že nám vlak ujel, což byl blud.

V Kyótu se mluví jinak, což jsem i jako naprostý jazykový laik (no dobře, učím se Japonštinu už dlouho, ale strašně vlažně) poznal. Název stanice výše uvedené bych četl jako `"kége", ale z reproduktoru ve vagónu metra se ozývalu něco mezi: "kéně" či "kéhně"...vlastně mi to ani nejde moc přepsat...Nicméně naše ubytování se nacházelo mezi stanicí...

Do Nary nás napadlo jet až v Kyótu. Naš "plán" byl takový, že to zkusíme a uvidíme. Nádraží je dosti veliké a zorientovat se tam nám teoreticky přišlo náročné. Cíl byl dojet na nádraží a najít Nara line. Chtěli jsme jet JR spojem, jelikož jsme měli JR pasy. Po výstupu z metra na Kyótské stanici jsem se hned rozhlédl...

Do Kyóta jsme dorazili 1. listopadu a nic (kromě nepřítomnosti květů sakur) nenasvědčovalo tomu, že by byl začátek podzimu. Zážitkem bylo hned nádraží, jehož moderní budova, hlavně její interiér, nás ohromila. Chvilku nám trvalo, než jsme se rozkoukali a sehnali si potřebné věci pro transfer do objednaného ubytování, což byly hlavně IC karty ICOCA,...