Nippon 2024 - 京都市 Kyóto-shi  Vol. 1

   Do Kyóta jsme dorazili 1. listopadu a nic (kromě nepřítomnosti květů sakur) nenasvědčovalo tomu, že by byl začátek podzimu. Zážitkem bylo hned nádraží, jehož moderní budova, hlavně její interiér, nás ohromila. Chvilku nám trvalo, než jsme se rozkoukali a sehnali si potřebné věci pro transfer do objednaného ubytování, což byly hlavně IC karty ICOCA, které se dají dobíjet a dá se s nimi jezdit metrem či platit kdekoliv, kde je akceptují. Prohlídku Prady, Diora a podobných obchodů přímo na nadráží, jsme prozatím odložili na neurčito. Vydali jsme se střemhlav do metra, které má jen 2 linky (Karasuma a Tozai) takže skoro jako v Praze. Ubytování jsme zvolili v severovýchodní části města, ani blízko ani daleko od centra, Higashiyama. Bylo to příjemné předměstí, kdy bylo vše, co jsme k našemu pobytu potřebovali, stanice metra, konbini, súpá (supermarket) a hlavně klid a krásná příroda. Do města se dalo dojít při větším úsilí i pěšky, k dispozici v ubytování byla i kola, což je super, ale v naší rodinné sestavě jsme tohoto nevyužili.

   První dny v Kyótu byly ve znamení relaxace. Druhý den po příjezdu hustě pršelo, typický japonský déšť. Takže jsme prali, sušili, jedli a koupali se v ofuru. Aby bylo co jíst a pít, využili jsme "díry" v mracích a zašli s dcerou do nedalekého supermarketu, kde jsem byl opět překvapen z množství vynikajících potravin (ryb, zeleniny, ovoce...i instantních věcí) za rozumnou cenu, pokladní ochotně přecházel mou neznalost tamních "nakupovacích" zvyklostí, jako například, že náš nákup on sám naskládal velmi logicky do tašky. 

   Následující den se krásně vyčasilo, ráno jsme se vydali do centra města, přestup na stanici Karasuma Oike jsme zvládli na jedničku a ze stanice Misasagi jsme vyrazili na libovolný okruh městem. Bylo krásné ač v listopadu, tak teplotou jarní ráno, po dešti, slunečno. Procházeli jsme se podél říčky lemované vrbami, jejichž větve se smáčely v mírném proudu. Došli jsme ke vchodu do známého komplexu chrámu Chion-in ve čtvrti Rinkacho. S dcerou jsme se vydali přímo nahoru na ochoz vstupní brány do chrámu. Za symbolický poplatek jsme obdrželi igelitové sáčky na boty, zuli jsme se, a tak jako všichni spořádaní Japonci jsme se vydali po příjemném dřevěném schodišti nahoru, kde se nám naskytl nádherný výhled na město a hory okolo. Hustý porost okolních kopců ještě zvýrazňovaly podzimní barvy listí některých stromů. Ticho, jen vzdálený šum velkoměsta, po ránu ne nijak rušivý. Čerstvý vzduch po dešti předchozího dne. Atmosféru dokresloval dravec kroužící nad chrámem. Paráda. 

   Toulali jsme se chrámovým komplexem, kde byly i stylizované automaty na pití s typickou chrámovou střechou. Prošli jsme okolo velké zvonice soustavou cestiček a schodišť až do parku Maruyama, kde byla restaurace. Zde jsme si dali na Japonce až příliš nezdravý a mastný oběd:) A čím jsme scházeli blíže a dolů k centru, houstl i dav turistů. Došli jsme do Gionu a rozhodli se pomalu se vrátit na stanici metra, odkud jsme vyšli. Kyóto, jakožto prehistorické město, je jedno z nejnavštěvovanějších v Japonsku, i tak je tam spousta zajímavých "neatraktivních" míst, kde není vůbec nikdo. Navštívili jsme místní cukrárnu, kde jsme působili opět trochu exoticky, ale nepřipadali si nijak nepatřičně, nepříjemně. Cukrárna měla svou výrobnu a měli tam západní zákusky přizpůsobené zdejšímu prostředí, tedy ochucené zeleným čajem, yuzu, mangem, hrozny a jinými endemickými ingrediencemi, limonádu, čaj i kávu měli výbornou. Pán byl velmi ochotný, příjemný, ačkoliv jsme přišli poněkud později. Byl to příjemný den, nejlepší je, když si člověk nezvolí přímo cíle, kam by se chtěl podívat, v Japonsku je to dost těžké, protože všude je všechno zajímavé, tedy aspoˇň pro patologicky vnímavé japanofily, jako jsem já. Tedy za mě je lepší ve větších městech bloumat po přibližně zvolené trase a volit místa tak jak přijdou, výjimkou jsou známá, slavná místa či muzea a podobně, kde je samosebou lepší si udělat dopředu rezervaci a získat velectěný QR kód :-)