Nippon 2024 -敦賀市- Tsuruga - relax před Kyótem

   Tsuruga je menší město plné radostných maličkostí, včetně jaderné elektrárny:-)... aspoň tak na mě působila. Jedná se o konečnou stanici (zatím, v tuto chvíli už asi ne...v Japonsku se buduje velmi svižně) trasy Hokuriku shinkansenu. Z jedné strany jsou hory a z druhé strany Japonské moře. Tsuruga se nachází v klidném zálivu, tedy v době naší zastávky zde klidný byl. Tak jako bylo maličké město (ono zas tak maličké není...) tak byl maličký i náš hotelový pokoj, leč dostačující. Pro čtyřčlennou rodinu, jsme využili pokojíčky dva. Výborné bylo zdejší jídlo, tedy snídaně, která se podávala v japonském i západním stylu. Procházkou městem jsme potkali zdejší školku, což byl milý okamžik, kdy nás všechny děti obdarovali hlasitým KONNICHIWAAA!!! 

   Nejedná se o nijaké závratné turistické středisko, tudíž jsme zde působili zase o trochu více exoticky. Vydali jsme se prozkoumat relaxační park v okolí zálivu. Bylo dopoledne a nikdo nikde, jen tiché, skoro neslyšitelné jemné šumění mořských vlnek, které se rozbíjeli o kvanta malých oblázků, spíše hrubšího písku. Nad hlavou se vznášel dravec, netroufám si říci o jaký druh se jednalo. Na rozlehlé pláži bylo téměř liduprázdno. U pláže byl borovicový les. Stromy působili až magicky, ostatně tak Japonsko na cizince působí téměř všude. Všudypřítomné duchovno.  

   Posadili jsme se na lavičku na okraji lesa a jen tak zírali na nekonečné moře. V blízké škole bylo slyšet zvonek oznamující přestávku a potom hlahol dětí. Když naše děti přestalo bavit v tichu jen tak sedět, což bylo po několika minutách, rozhodli jsme se pokračovat skrze les zpět do městečka. Proplétali jsme se malými spletitými uličkami, které byly plné roztodivných domků, od svépomocí sestavených až po stylové luxusně vypadající domy. Oběd jsme zvolili ve zdejší čínské restauraci (změna je život). Nelitovali jsme. Dali jsme si nudle, salát, tenpuru a kuřecí maso, polévku a krevety, dcera neodolala a dala si hranolky:-) Zpět k hotelu jsme se toulali městem. Trochu mě mrzí, že jsem nevyužil zdejších hotelových lázní, měl jsem obavu, jak by přijali spoluhosté mé tetování. Příště budu odvážnější.

   Večer jsem se s dcerou vydal nakoupit do konbini cosi k večeři. Šli jsme se trochu projít a našli jsme krásnou svatyni, která v šeru působila o to více mysteriózně. Jemné světlo luceren provokovalo fantazii natolik, že se dcera začala bát a museli jsme se pomalu otočit a jít zpět:) 

   Bylo příjemné, že hotel byl asi 50m od vlakové stanice. I přesto v něm byl klid a ticho. Personál byl velmi milý a vzhledem k tomu, že jsme přespávali zrovna na Halloween, dostali jsme, respektive děti, spoustu malých pozorností. Následoval přejezd do Kyóta, tentokrát ne šinkansenem, ale rychlíkem Thunderbird neboli sandábádo.